Česko by se mělo zaměřit na obory s vysokou přidanou hodnotou, zní časté doporučení politiků. Pronášeno bývá pravidelně, zejména na různých národních či mezinárodních podnikatelských fórech. Má toto doporučení nějaký skutečný smysl nebo jde jen o politickou slovní vatu?
Jednou ze zvláštností české politiky je, že některá témata, ovládající politiku vyspělých zemí po desetiletí, v ní dosud, více než čtvrtstoletí od Listopadu, nadále chybí. Jedním z nich je téma střední třídy.
K řadě méně příjemných skutečností života patří, že ne všichni lidé jsou natolik schopní, jak to jejich úkoly či požadavky práce vyžadují. Občasné setkávání se s neschopností je tak nevyhnutelným průvodním rysem života. Chceme-li se vyvarovat zbytečnému stresu, který tato skutečnost přináší, je třeba s neschopností při kontaktech předem počítat a nebrat si ji osobně.
Jak se v Česku žije lidem, kteří patří do střední třídy? Docent Jan Urban v rozhovoru varuje, že stát nakládá na střední třídu víc, než je únosné. „Výdaje státu střední třídu drolí,“ říká a zamýšlí se nad tím, proč tomu tak je a jaké to má dopady.
Úspěšnost vládních politik se běžně hodnotí podle toho, kolik pracovních míst vytvořily. Zaměření hospodářské politiky na tvorbu míst je však samo o sobě nesmyslné, ignoruje-li hodnoty, které tato místa vytváří. Úkolem vlády není vytvářet jakákoli místa, ale přispívat k tvorbě míst, která vytvoří hodnoty vyšší či nové.
Tentýž jev může mít různé příčiny: vzroste-li naše tělesná teplota, může to být známkou horečky, stejně jako důsledkem toho, že jsme se ponořili do relaxační horké lázně. Ještě než se proto začneme určitého projevu obávat, je rozumné si všimnout, jaké příčiny k němu vedly. Teprve poté, pokud vůbec, je namístě uvažovat o možné terapii.