Autosugesce je nejen poměrně jednoduchou, ale i velmi užitečnou technikou umožňující nám „řídit“ svou smysl. Lze ji proto využít v nejrůznějších situacích: chceme-li změnit své zvyky, čelit zbytečným obavám, ale i zvýšit svou výkonnost.
Emocionální inteligence, tedy schopnost chápat, předvídat a ovlivňovat emoce druhých, je v řadě situací, pracovních i osobních, klíčovým předpokladem úspěchu. Vyvolává důvěru, zlepšuje vztahy, podporuje vstřícnost, usnadňuje domluvu, a podporuje tak ochotu druhých ke spolupráci. Má však i svou odvrácenou tvář. Jako téměř jakoukoli jinou schopnost lze i ji zneužít.
Řada úspěšných lidí tvrdí, že k úspěchu jim pomáhá pravidelná sebereflexe. Nemají tím na mysli občasné kritické přiznání svých chyb, ale každodenní, krátké a objektivní zamyšlení se nad sebou samým. Věří, že tato praxe podporuje jejich rozvoj, a pomáhá plně využít jejich osobní potenciál. Jak a v čem může pravidelná sebereflexe pomoci?
Úsloví, že risk je zisk, neplatí vždy. V řadě situací by bylo možná stejně pravdivé, pokud by konstatovalo pravý opak, a sice že risk znamená ztrátu. Platí to především ve finančním světě, kde riziko jako takové ve skutečnosti žádný zisk nevytváří. Jsou však i situace, kdy se riskovat vyplatí, a to téměř vždy.
K navázání přátelských vztahů dochází často tak přirozeně, že si možná ani nevšimneme, jak k tomu došlo. Někdy se nám to však zcela nedaří, a to přesto, že se o to snažíme. V těchto případech můžeme použít některý z jednoduchých psychologických triků, které nám k získání obliby u druhé strany napomohou.
SWOT analýza je poměrně široce využívána jako metoda hodnocení vnitřních a vnějších faktorů ovlivňujících úspěšnost organizace nebo jejího záměru, například nového produktu či služby. Ne vždy je však používána zcela správně a jen nepříliš často slouží v praxi i k tomu, k čemu byla vytvořena především - tvorbě podnikové strategie nebo jejích variant.
Dostaneme-li se s protistranou do sporu, můžeme k jeho řešení, v závislosti na situaci, volit různé strategie. Jaké hlavní postupy to jsou a na jakém základě bychom se měli pro tu či onu strategii rozhodnout?
Vůdcovství není jen věcí vrcholového managementu či politiky. Je schopností jednat způsobem, jež u druhých vyvolává důvěru a jistotu, a s nimi i ochotu vyjít nám vstříc, a to bez jakéhokoli donucení. Je proto schopností důležitou nejen v řízení, ale i běžné práci či obchodě. Oproti častému přesvědčení jde přitom o schopnost, kterou si lze osvojit.
Schopnost předstoupit před větší skupinu lidí, sdělit jim důležité informace, přesvědčit je o svém názoru, získat pro určité rozhodnutí nebo přimět k určité koupi je v řadě profesí klíčovým předpokladem úspěšnosti. Jaké jsou hlavní zásady úspěšné prezentace a jakých zbytečných chyb se lidé při veřejných vystoupením nejčastěji dopouštějí?
Přemýšlíte, zda byste neměli změnit zaměstnání, ale nejste si správností svého rozhodnutí zcela jisti? Není divu, rozhodování může být složité. Podle čeho poznat, že čas ke změně zaměstnání skutečně nadešel?
Sklon nemluvit pravdu prozradí nejčastěji určité neverbální signály. Důvodem je, řeč svého těla nemáme nikdy zcela pod kontrolou, a to ani tehdy, když se o to snažíme. Které neverbální projevy mohou naznačit, že nám náš protějšek velmi pravděpodobně neříká pravdu?
Stejně jako mají lidé dva druhy cholesterolu – prospěšný a škodlivý, vyskytují se i v organizacích dva druhy konfliktů. Jejich rozlišení je jednoduché. Škodlivé jsou ty, které se dotýkají osob a jejich zájmů, a narušují jejich komunikaci i spolupráci. Prospěšné naopak ty, které se vztahují k odlišným pohledům na věc.
Úsměv není jen spontánní reakcí na něco, co nám přináší radost či potěšení. Je i důležitým nástrojem zlepšujícím naši náladu i náladu osob kolem nás. Prokazatelně přispívá i k našemu lepšímu zdraví a vyšší produktivitě. V očích našeho okolí nás navíc činí atraktivnějšími i důvěryhodnějšími.
Nevezmeme-li si čas od času dovolenou či nedokážeme-li jí využít ke své relaxaci, naše pracovní schopnosti i produktivita klesnou. Vzroste naopak pravděpodobnost, že budeme trpět stresem nebo nás dokonce potká vyhoření. Mnozí z nás se přesto ke své škodě nedokáží od své práce ani o dovolené zcela odtrhnout. Jak na to?
Co stojí za pracovními, podnikatelskými či dalšími osobními úspěchy? Je to houževnatost a vynaložené úsilí, jedinečná schopnost nebo spíše „jen“ štěstí? A jakou roli při úspěchu hrají určité osobní zvyklosti? Odpověď není jednoznačná. Nesporné však je, že ze všech uvedených okolností můžeme úspěšnost nejsnáze ovlivnit právě svými zvyky. Nepochybné je i to, zvyklosti úspěšných a méně úspěšných se často dost podstatně liší.
Podle mezinárodních odhadů spadá do kategorie sociopatů zhruba každý pětadvacátý. Je proto velmi pravděpodobné, že se s osobami tohoto typu na pracovišti i mimo ně dříve nebo později setkáme, pokud se nám to již nepřihodilo. Jak je spolehlivě rozpoznat a jak s nimi na pracovišti jednat?
Schopnost přesvědčit přináší v pracovním i osobním životě řadu výhod. Umožňuje prosadit či bránit své názory i požadavky, a často navíc dosáhnout i toho, že je ostatní chápou jako správné či oprávněné. Tedy že k jejich přijetí nejsou nuceni. Jak tuto schopnost získat či jak ji posílit?
Všichni - či téměř všichni - máme své sny. Chceme spoustu nejrůznějších věcí. Cestovat po světě, vystudovat dobrou školu, založit a úspěšně řídit svou firmu, být povýšeni, běžet maraton, zachránit svět. Jen málo z nás však na jejich uskutečnění skutečně a aktivně pracuje. Nabízí se proto jednoduchá otázka: proč je tomu tak?
Široké spektrum muzeí, která po světě existují, dosud velmi pravděpodobně nezahrnuje to, které by systematicky mapovalo známé či historicky významné příklady špatných rozhodnutí. Nesporně by přitom šlo o muzeum velmi přínosné. Jeho významnou vedlejší činností by mohla být nabídka veřejných seminářů na téma, jak chyby při důležitém rozhodování omezit.
Síla vůle čili schopnost sebeovládání patří nejdůležitějším předpokladům úspěchu, a často i vlastního zdraví. Je schopností jednat disciplinovaně a odpovědně, s ohledem na své dlouhodobější pracovní i osobní cíle. Přes svou důležitost je však i schopností, která mnoha lidem schází, což dokazuje jejich marná snaha držet se svých předsevzetí. Jak tuto důležitou schopnost posílit?
Některá pravidla úspěšného jednání i uvažování odporují naší intuici. Patří k nim i pravidlo 80/20, říká, že osmdesát procent úsilí, které v nejrůznějších oblastech vynakládáme, přináší jen dvacet procent výsledků, kterých jsme na jeho základě dosáhli. Kdy a jak toto pravidlo uplatnit?
Albertu Einstein je přičítán výrok, podle kterého podstata či definice šílenství spočívá ve sklonu provádět znovu a znovu stále totéž, a přesto očekávat jiné či dokonce lepší výsledky. Slovo šílenství je v této souvislosti možná trochu nadnesené. Problém samotný však nesporně existuje. Jde o past, do které padá řada z nás..
Připusťme, že přímo řídit svého šéfa většinou příliš nemůžeme – schází nám k tomu potřebné „páky“. Co však řídit můžeme, je náš vzájemný vztah. Podaří-li se nám ho zlepšit či udržovat na dobré úrovni, změníme tím velmi pravděpodobně způsob, kterým s námi jedná, i to, jak nás hodnotí. Můžeme tak zvětšit i prostor, který nám ponechává pro samostatnou práci, či zvýšit jeho ochotu vyjít nám vstříc.
Stává se vám, že uvažujete někdy černobíle a pak vidíte dění kolem sebe zkresleně? Třeba tak, že na lepší pozici nedosáhnete, protože to už dvakrát nevyšlo. Nebo máte pocit, že se určité věci dějí jen vám. Podle psychologa Jana Urbana můžete mít sklon k přílišnému zobecňování. Proč mu nepropadat a jak s tím bojovat?