Lidské uvažování má přirozený sklon zaměřovat se na problémy. Když takové uvažování pomůže problém vyřešit, je to v pořádku. Ale nic se nemá přehánět. Vidět jen problémy není to pravé, upozorňuje psycholog Jan Urban.
Stresuje vás, že máte před sebou úkol s pevně stanoveným termínem, o kterém víte, že je šibeniční? Nebo se umíte vystresovat sami tím, že se pustíte do práce až v momentě, kdy termín hoří? Podle psychologa Jana Urbana nemusí být stresující žádný termín, ani ten nejnáročnější. Stačí dodržovat tři základní zásady.
Řada organizací spoléhá při svém řízení na "osvědčené postupy" jiných. Pokud se jejich představitelů zeptáte, proč postupují právě tak, řeknou vám, že to tak dělají všichni. A někteří možná dodají, že pokud by to nejlepší možný způsob, jak provádět určitou činnost, nebyl, určitě by jej už někteří opustili. Zní to intuitivně správně, možná i logicky. Skutečnost je však jiná.
Není důležité všechno v práci vědět, ale naslouchat lidem. To je ten klíč k dorozumění s ostatními. Kdo umí naslouchat, dokáže v kolektivu udržovat dobré vztahy a zamezit zbytečným konfliktům. Jak se naučit naslouchat, radí psycholog Jan Urban.
Skupinová rozhodnutí jsou zpravidla chápána jako kvalitnější než rozhodnutí individuální. Přisuzována jim bývá vyšší objektivita, opřená o širší informace či prověřená názory více osob. Dospěla-li skupina ke shodě, bývají její rozhodnutí většinou i snadněji prosaditelná. Nejrůznější výbory, komise či grémia hrají proto při rozhodování organizací důležitou úlohu. Lze však skupinová rozhodnutí považovat vždy za lepší?
Tvrzení, podle něhož jsou lidé „největším bohatstvím“, případně „nejdůležitějším aktivem“ své organizace patří v poslední době k častým podnikovým klišé, u nás i ve světě. Řada firem, která se k němu hlásí, ho používá jako nástroj personálního marketingu či podpory svého image. Některé mu možná i věří. Ať tak či onak, jde jen o módní heslo, které se v žádném ohledu nezakládá na pravdě. Jeho používání navíc není příliš účelné ani lidsky vhodné či taktní.
Na pracovišti se potkávají nejrůznější povahy. S některými kolegy i šéfy se dá vyjít snadno, s jinými však mohou být neustálé konflikty a spory. Jak s takovými problémovými spolupracovníky vyjít, radí psycholog Jan Urban.
Komunikace se zpravidla dělí na verbální a neverbální. Existuje však i komunikace, která leží někde uprostřed mezi nimi. Opírá se sice o slova, svou povahou se však blíží spíše „řeči těla“. Jde o komunikaci, jež používá výrazy, které nejsou zcela záměrné nebo jejichž vliv na druhé si plně neuvědomujeme. Často tak jde i o bezděčná slova, která nám zbytečně škodí.
Češi mají za to, že neříkat pravdu není odsouzeníhodné. A když už máme říct pravdu, uchylujeme se raději k výmluvám. Přiznává to každý druhý Čech. A o čem nejčastěji lžeme? Unikátní průzkum STEM/MARK pro společnost Home Credit odhalil, že nejčastěji Češi lžou o svých platech a mzdách.
Dosáhnout toho, aby zaměstnanci táhli za jeden provaz, vycházeli si vstříc a dávali přednost společným cílům před cíli osobními, není jednoduché. Představa, že toho lze dosáhnout „teambuildingem“, je však klamná. Týmem se skupina stává společnou prací vedenou jasnými cíli a pravidly spolupráce pod dohledem vedoucího, který tato pravidla zdůrazňuje a prosazuje. Tedy nikoli umělými aktivitami a společenskými hrami.
Kolize různých povah na pracovišti nejsou nic výjimečného. Každopádně pro ty, kteří se do střetů dostávají, ani pro jejich okolí to není nic příjemného. Proč dochází k takovým střetům a proč se do nich nenechat vtáhnout, přibližuje psycholog Jan Urban.
Pracujete na místě, které je finančně velmi výhodné, vaše práce vás však již příliš nebaví nebo vám dokonce začíná vadit, ale přesto nechcete místo opustit? Pak jste se možná dostali do situace, kdy vás začínají svazovat nebo dokonce stresovat „zlatá pouta“. Kam to může vést, rozebírá psycholog Jan Urban.
I po téměř třech desetiletích od započetí tržních reforem trápí českou ekonomiku stejná choroba jako v letech „reálného socialismu“: schází jí pracovní síla. Míra nezaměstnanosti je nízká, podniky shánějí pracovníky, kde se dá, a personalisté berou bonusy, přivedou-li někoho, kdo se nechá zaměstnat. Má česká ekonomika nedostatek lidí „v genech“?
Všichni známe tušení, že další pokračování činnosti, kterou právě provádíme, k ničemu dobrému nepovede. Intuice nás sice varuje, abychom přibrzdili, přesto si nemůžeme pomoct, protože pokušení je moc silné. Proč je důležité umět včas přibrzdit a co osvojením této životní zásady získáme, přibližuje psycholog Jan Urban.
Vážnost má své místo v práci i mimo ni. Existuje však podstatný rozdíl mezi sklonem brát se vážně jen čas od času a sklonem brát se vážně téměř neustále. Vůbec nejhorší je, když pocit vlastní vážnosti a důležitosti trvale přeháníme. Proč se nebrat příliš vážně a proč si tím škodíme, vysvětluje psycholog Jan Urban.
Svůj etický kodex má dnes většina státních a veřejných organizací, ale i převážná část velkých firem. Firmy jej tvoří především ve snaze posílit svou důvěryhodnost v očích zákazníků a čelit nežádoucímu jednání zaměstnanců ve vztahu ke svému zaměstnavateli. Zveřejnění kodexu ani jeho podepsání zaměstnanci však z něj ještě nástroj řízení nečiní. Důležitá je jeho konkrétnost, vyváženost jeho obsahu i způsob jeho tvorby.
Stává se vám, že se v práci musíte potkávat a spolupracovat s neschopnými kolegy či šéfy? Rozhodně to není nic příjemného. Pokud navíc patříte k těm, které neschopnost druhých rozčiluje, děláte chybu. Jak brát neschopnost svého okolí, abyste se nestresovali, radí psycholog Jan Urban.
Rozhovor s Doc. Ing. Janem Urbanem, CSc. o jeho nové knize Motivace a odměňování pracovníků. Co musíte vědět, abyste ze svých pracovníků dostali to nejlepší, která vyšla začátkem roku v nakladatelství Grada.
Dynamika kapitalismu spočívá podle rakouského ekonoma moravského původu J. Schumpetera v jeho vlastní „kreativní destrukci“. Tedy schopnosti trvale měnit zavedené postupy, přicházet s novými výrobky, službami, technologiemi či obchodními přístupy, a likvidovat ty, které zastaraly. Hlavní význam tvořivé destrukce přitom nespočívá jen v tom, že vede k inovacím, ale i v tom, že přesunuje zdroje do nových oblastí a posiluje ekonomický růst. Tvořivá destrukce nemusí být vždy úspěšná, ještě vážnější však je, pokud jí určité síly brání.
Mít příliš náročného šéfa nebo despotu, který nezvládá emoce a své práci moc nerozumí, není žádné terno. Dá se s ním ale vyjít. Psycholog Jan Urban radí, jak na to. Nebo jak alespoň přežít, než naleznete lepšího šéfa.
V našich hlavách se často honí myšlenky, kterými sami sebe přesvědčujeme, že děláme věci správně, že nám věci vyhovují nebo naopak že budeme spokojenější až tehdy, když se něco změní. Často však jde o mylnou představu, kterou si škodíme. Na deset klamných představ upozorňuje psycholog Jan Urban.
Největší ekonomickou iluzí, existující zřejmě od počátku věků, je představa, že chce-li někdo vydělat, musí někoho jiného o stejnou částku obrat. Zrádnost této iluze spočívá v tom, že tomu tak občas skutečně je. Iluze se proto může intuitivně jevit jako správná. To však nic nemění na tom, že její podstata je zcela chybná.
Znáte to - někdo vás v práci naštve a jen stěží potlačujete svou reakci. Nebo možná patříte k těm, ve kterých bouchnou saze, a od plic dáte druhé straně najevo, co si o tom myslíte. Jak řešit spory, abyste neutrpěli, ale naopak získali respekt svého okolí, radí psycholog Jan Urban.
Komunikovat v práci se šéfy a kolegy je každodenní rutina. Řada lidí však používá slova a věty, kterými si škodí, aniž si to uvědomují. Proč tomu tak je a jaká slova a slovní obraty vypustit ze svého slovníku, abyste si nešlapali po kariéře, radí psycholog Jan Urban.
Souvisí pracovní úsilí zaměstnanců s jejich spokojeností? A pokud ano, jsou spokojenější pracovníci výkonnější? Nebo platí spíše obrácený vztah, a sice že zaměstnanci, kteří jsou výkonnější, jsou i spokojenější?
Každý občas míváme strach a obavy, že nás mohou potkat nejrůznější potíže. Například že přijdeme o práci, že nás v kariéře někdo přeskočí, že nezvládneme svou práci. Kdy je určitá míra strachu únosná, a kdy nás strach svazuje a ochromuje? Jak čelit strachu radí psycholog Jan Urban.
Na práci se lidé mohou stát závislými stejně jako na alkoholu nebo drogách. K symptomům patří neschopnost se od práce odpoutat. Jak poznat, kdy si koledujeme o vyhoření a zdravotní potíže, a jak zkrotit sklon k workoholismu, radí psycholog Jan Urban.
Vznikne-li v organizaci problém nebo dokonce mimořádná událost, přispěchá její vedení zpravidla s prohlášením, že příčinou bylo individuální pochybení lidského činitele. Vyloučí tím jakýkoli „systémový“ problém čili možnost, že by příčinou mohly být i širší nedostatky řízení. Snahu uklidnit veřejnost lze pochopit, otázkou však je, zda tento přístup pomáhá organizaci samotné. Individuální pochybení ani mimořádné události totiž zpravidla nepadají z nebe.